Národní park Retezat

Poutavý úvod a univerzální hodnota

V srdci Jižních Karpat, tam kde se hory tyčí s majestátností mezi kotlinou Hațeg a údolím řeky Jiu, se rozprostírá jedno z nej působivějších přírodních svatyní evropské přírody: Národní park Retezat. Toto není jen chráněná oblast, ale skutečný poklad kontinentální biodiverzity, místo, kde čas jakoby zastavil, aby zachoval nedotčený svět, který kdysi pokrýval celou Evropu. S rozlohou 38 138 hektarů, více než 20 vrcholy přesahujícími 2 000 metrů nadmořské výšky a téměř 80 ledovcovými jezery rozptýlenými jako křišťálová zrcadla v skalnatých kotlích, Retezat představuje přibližně 38 % všech ledovcových jezer Rumunska, čímž je největším jezerním ledovcovým masivem v celé zemi.

To, co z Retezatu činí destinaci evropského a světového významu, není jen jeho pohádková krajina, ale jeho status základního referenčního bodu pro ochranu přírody na kontinentu. Přezdívaný „Země modrých očí" díky množství ledovcových jezer, která září jako otevřené oči hory, park ukrývá největší koncentraci biodiverzity rumunských Karpat: více než 1 190 druhů vyšších rostlin, z nichž 90 taxonů je endemických, které se nikde jinde na světě nevyskytují, 130 vzácných nebo zranitelných rostlin, 50 druhů savců, 185 druhů ptáků, 9 druhů plazů a 5 druhů obojživelníků. Panenské bukové lesy v přírodní rezervaci Gemenele, zapsané na seznam světového dědictví UNESCO jako součást nadnárodní série „Prastaré a starobylé bukové lesy Karpat a dalších regionů Evropy", představují jedny z posledních pozůstatků divoké Evropy před průmyslovou érou, ekosystém, který zůstal nezměněn po tisíce let.

Univerzální hodnota Retezatu je uznávána prostřednictvím mnoha mezinárodních ocenění: Biosférická rezervace UNESCO od roku 1979, člen sítě PAN Parks od roku 2004 (evropská průkopnická iniciativa zahájená WWF a nizozemskou nadací Molecaten na ochranu evropské divočiny), lokalita Natura 2000 od roku 2007, stejně jako Evropský diplom pro chráněná území udělený Radou Evropy v roce 2008 a obnovený v letech 2013 a 2023. Tato uznání řadí Retezat mezi elitu evropských chráněných přírodních oblastí, vedle parků jako Vanoise ve Francii, Plitvice v Chorvatsku nebo Tatra na Slovensku a v Polsku.

Historické kořeny a hlavní evropská propojení

Historie Retezatu je hluboce propletena s velkými příběhy střední Evropy, je to území, které prošlo rukama impérií a dynastií, které formovaly osud kontinentu. Před tím, než se stal prvním národním parkem Rumunska, byl masiv Retezat po staletí aristokratickým loveckým panstvím patřícím rodině Kendeffy, jedné z nejstarších a nejvlivnějších šlechtických rodin v Transylvánii. Pocházející ze starého rumunského rodu Cândeștilor, maďarizované v 15. století pod jménem Kendeffy, tato dynastie ovládala rozsáhlá území v zemi Hațeg, v horách Retezat, horách Cugir a údolí řeky Jiu již od dob Iancu z Hunedoary. Až do pozemkové reformy z roku 1921 rodina Kendeffy vlastnila kolem 240 000 hektarů půdy v Transylvánii, včetně alpských pastvin a staletých lesů v srdci Retezatu.

Historický kontext těchto krajů je neoddělitelně spjat s dějinami Transylvánie jako součásti Uherského království, poté autonomního knížectví pod osmanskou suzerenitou, aby od roku 1690 vstoupila pod přímou vládu habsburské monarchie. Po rakousko-uherském vyrovnání z roku 1867 byla Transylvánie znovu začleněna do Uherského království jako součást Rakousko-Uherska a Retezat se stal loveckým revírem pro císařskou elitu z Vídně. Toto období přineslo evropskou dimenzi dějinám hory: v roce 1882 přijel princ Rudolf, jediný syn císaře Františka Josefa I. a dědic rakousko-uherského trůnu, na hrad Sântămăria-Orlea rodiny Kendeffy na týdenní loveckou expedici v Retezatu. Princ Rudolf, známý svou vášní pro ornitologii a přírodní vědy, byl fascinován divokostí těchto hor a jeho návštěva zůstala v paměti místa, existuje dokonce památník věnovaný jemu v oblasti.

Těžba dřeva v Retezatu měla také evropskou dimenzi. Od roku 1880 přivedla rodina Kendeffy do oblasti týmy italských lesníků z Pecalu, provincie Udine (Furlánsko), aby prováděli těžbu jehličnanů v smrkových lesích. Tato přítomnost italských řemeslníků zanechala stopy v lesnických technikách a místních názvech, představujíc málo známou kapitolu cirkulace pracovní síly a výměny znalostí mezi regiony Evropy v 19. století.

Před založením národního parku byla oblast loveckou rezervací pro kamzíky černé patřící rumunské královské rodině, spravovanou Ředitelstvím královských lovců. Po pozemkové reformě z roku 1923 byla většina alpského holého vrcholu přidělena vesnicím a obcím s právem užívání pro pastvu, přičemž však byly zachovány určitá omezení. V roce 1927 na návrh maďarského botanika Gyuly Nyárádiho byla část masivu předána Botanickému muzeu v Kluži k ochraně, což představovalo první krok ke statusu chráněného území.

Zlomový okamžik přišel 22. března 1935, kdy vláda Tătărescu na iniciativu profesora Alexandra Borzy a vědce Emila Racovițy vydala rozhodnutí o založení Národního parku Retezat, prvního národního parku v Rumunsku a jednoho z prvních v celém karpatském řetězci, vedle rezervací na Slovensku (Dobroč a Badinský, 1918) a pozdějšího Národního parku Tatra (1948). Tato realizace se zařadila do širšího evropského proudu uvědomování si hodnoty přírodního dědictví, proudu, který v meziválečném období nabýval na rozsahu v zemích jako Švýcarsko, Francie, Německo a skandinávské země, kde myšlenka ochrany přírody začínala být podporována vědeckou elitou a hnutími za zachování inspirovanými americkým modelem parků Yellowstone a Yosemite.

Alexandru Borza (1887–1971), zakladatel Botanické zahrady v Kluži-Napoce a průkopník rumunské geobotaniky, byl jedním z prvních evropských specialistů, kteří prováděli systematický etnobotanický výzkum. Vzdělán v tradici rakousko-uherské botanické školy a mající vědecké kontakty s výzkumníky z celé Evropy, Borza popsal Retezat jako „svatou zemi pro vědu, ve své celistvosti posvátný přírodní památník". V roce 1927 publikoval výzvu „Potřebujeme zákon na ochranu přírody" a v roce 1930 na základě zákona č. 213/7. července 1930 o ochraně přírody byla zřízena Komise pro přírodní památky se sídlem v Rumunské akademii, jejímiž členy byli Emil Racoviță, George Vâlsan, Alexandru Borza a další vědci evropské úrovně.

Emil Racoviță (1868–1947), druhý duchovní otec parku, byl vědec světového věhlasu, zakladatel biospeleologie, polární badatel (účastnil se expedice Belgica do Antarktidy) a první ředitel Institutu speologie na světě, zřízeného v Kluži v roce 1920. Racoviță přivedl do Kluže mezinárodní tým biologů, včetně dvou Francouzů (Jules Guiart, René Jeannel) a jednoho Švýcara (Alfred Chappuis), čímž vytvořil skutečné evropské centrum výzkumu. V roce 1926 Racoviță také založil Národní turistický úřad (ONT), oficiálně uzákoněný v roce 1936, čímž položil základy odpovědného ekoturismu v Rumunsku s vizí, která předjímala moderní koncepty udržitelného rozvoje.

V roce 1955 na iniciativu Borzy a Racovițy byla zřízena přírodní rezervace Gemenele, přísně chráněná oblast o rozloze 1 630–1 947 hektarů v srdci parku, určená výhradně vědeckému výzkumu. V roce 1979 UNESCO zařadila park do programu „Člověk a biosféra" (Man and the Biosphere), uznávajíc jej jako Biosférickou rezervaci, první tohoto druhu v Rumunsku. V roce 1993 jej Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) zařadila mezi demonstrační projekty udržitelného rozvoje venkova. V září 2004 se Retezat stal členem nadace PAN Parks, evropské sítě vysoce kvalitních divočin, vedle parků jako Fulufjället ve Švédsku, Majella v Itálii, Oulanka ve Finsku a Peneda-Gerês v Portugalsku. V roce 2007 byl park vyhlášen lokalitou Natura 2000 (ROSCI0217 Retezat a ROSPA0084 Hory Retezat), začleněním do evropské ekologické sítě určené k ochraně stanovišť a druhů společenského zájmu. V roce 2008 mu Rada Evropy udělila prestižní Evropský diplom pro chráněná území, uznávajíc výjimečnou hodnotu přírodního dědictví a úsilí o zachování, diplom obnovený v letech 2013 a 2023.

Další evropskou dimenzí Retezatu je jeho spojení s Mezinárodním geoparkem UNESCO Země Hațeg, situovaným u úpatí masivu. Tento geopark, člen Globální sítě geoparků UNESCO od roku 2005, je slavný fosiliemi trpasličích dinosaurů objevených od konce 19. století v Sânpetru a Tuștei. Druhy jako Magyarosaurus dacus, Telmatosaurus transsylvanicus, Balaur bondoc a obří ptakoještěr Hatzegopteryx (s rozpětím křídel kolem 14 metrů) žily před přibližně 70 miliony let na bývalém ostrově Hațeg, tropickém vulkanickém ostrově v moři Tethys. Tento vědecký objev světové úrovně, učiněný rumunskými a zahraničními paleontology (včetně kanadských a britských) pod vedením profesora Zoltana Csiki-Savy z Bukurešťské univerzity, řadí Retezat do mimořádného evropského a světového geologického kontextu, demonstrujícího kontinuitu přírodních procesů, které formovaly kontinent.

Rovněž v roce 2017 byly bukové lesy z Retezatu (včetně těch z rezervace Gemenele) zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO jako součást nadnárodní série „Prastaré a starobylé bukové lesy Karpat a dalších regionů Evropy", vedle dalších 92 komponent z 18 evropských zemí, od Albánie a Rakouska až po Španělsko a Ukrajinu. Toto uznání podtrhuje roli Retezatu jako bašty evropské lesní biodiverzity.

Přírodní mistrovské dílo a vědecké dědictví

Masiv Retezat-Godeanu se vyznačuje komplexní geologií a ledovcovým reliéfem pozoruhodné výraznosti. Dva velké erupční bloky granodioritu, známé jako „retezatská žula", se táhnou ve směru hlavního severního hřebene v délce přes 40 kilometrů, nabízejíc minerální krajinu vzácné krásy, s krajkovými hřebeny, ostrými hřebeny a působivými ledovcovými kotli. Jižní, vápencová část, známá jako Malý Retezat, ukrývá spektakulární krasové útvary: skalní srázy, soutěsky, jeskyně s korálovými konkrecemi a podzemní galerie. Mezi pozoruhodné jeskyně patří Jeskyně Șura Mare (největší jeskyně v Rumunsku podle objemu, s více než 2 miliony metrů krychlových), Jeskyně Zeicului, Jeskyně s korály a Jeskyně Iorgovanului.

Ledovcový reliéf Retezatu je považován za nejreprezentativnější v rumunských Karpatech. Tektonika, litologie a morfologie masivu, korelované s orientací hřebenů vůči hlavním vzdušným masám, činí z Retezatu nejvlhčí oblast rumunských Karpat. Říční síť je rozdělena do dvou hlavních směrů: na sever, k řece Strei (povodí Mureșe), kam se sbírají všechny řeky ze západu, severu a severovýchodu masivu, a na jih, k řece Západní Jiu (povodí řeky Jiu). Nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Râul Mare s průměrným ročním průtokem 12,9 metrů krychlových za sekundu. Na všech vodních tocích parku se nacházejí spektakulární vodopády, jako vodopád Lolaia (15 metrů výšky), vodopád Ciomfu Mare, vodopád Râușor a vodopád Lazăru.

Skutečným mistrovským dílem Retezatu je však jeho unikátní systém ledovcových jezer, přibližně 80 kusů, z nichž 54 trvalých, situovaných v nadmořských výškách mezi 1 700 a 2 300 metry. Tato jezera, vytvořená v ledovcových kotlích, jsou seskupena do komplexů nebo izolovaná a představují hlavní atrakci parku. Z nich dvě drží národní rekordy: jezero Bucura, situované ve výšce 2 030 metrů, je největším ledovcovým jezerem v Rumunsku, s rozlohou 8,9 hektaru (88 612 metrů čtverečních), zatímco jezero Zănoaga je nejhlubším ledovcovým jezerem v zemi, s maximální hloubkou 29 metrů a objemem 693 152 metrů krychlových. Další pozoruhodná jezera jsou Galeșul, Tăul Negru, Tăul Porții, Tăul Țapului, Ana, Lia, Florica, Viorica, Ștevia a Tăul dintre Brazi. Rozloha jezer se pohybuje od 300 metrů čtverečních (Stânișoara I) až po 88 612 metrů čtverečních Bucury.

Flóra Retezatu je jednou z nejbohatších a nejvíce studovaných v Evropě. S přibližně 1 190 druhy vyšších rostlin, představujícími více než třetinu flóry Rumunska (3 450 druhů), je masiv skutečným botanickým rájem. Z nich je 90 taxonů endemických, tedy se nikde jinde na světě nevyskytují: Centaurea phrygia ratezatensis, Draba dorneri, Festuca pacyphylla, Trifolium retezaticum, Rubus retezaticus, Hieracium borzae (pojmenovaný po Alexandru Borzovi) a mnoho dalších. Dalších 130 druhů má status „ohrožených" nebo „zranitelných", mezi nimiž je plesnivec alpský (Leontopodium alpinum), různé druhy hořců, Rhododendron kotschyi, Doronicum carpaticum a karafiát ledový. Botanický zájem o Retezat sahá až do druhé poloviny 18. století a v 19. století masiv přitahoval mnoho evropských botaniků, včetně z Německa, Rakouska a Maďarska, přispívajících k jeho mezinárodní vědecké pověsti.

Vegetace parku je rozvrstvena do několika úrovní. Bukové lesy (Fagus sylvatica) zabírají pásmo mezi 800 a 1 200 metry, následované smíšenými lesy (buk, smrk, jedle) mezi 1 200 a 1 400 metry, poté smrkové lesy (Picea abies) mezi 1 400 a 1 800 metry. Horní hranice lesa se nachází mezi 1 800 a 1 900 metry, nad níž se rozprostírá subalpínské pásmo ovládané klečí (Pinus mugo), limbou (Pinus cembra), pěnišníkem (Rhododendron kotschyi) a jalovcem nízkým (Juniperus sibirica). Lesy pokrývají přibližně 49 % rozlohy parku a z nich přibližně 20 % jsou panenské a kvazi-panenské lesy, nejcennější jsou ty z přírodní rezervace Gemenele, kde se nachází jediná oblast starého smíšeného lesa v Rumunsku a jedna z mála v Evropě.

Fauna Retezatu je stejně působivá, představující téměř čtvrtinu všech druhů savců Rumunska. Mezi 55 druhy savců patří vlk obecný (Canis lupus), medvěd hnědý (Ursus arctos), prase divoké (Sus scrofa), rys ostrovid (Lynx lynx), kočka divoká (Felis silvestris), kamzík horský (Rupicapra rupicapra), jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus), vydra říční (Lutra lutra), kuna lesní (Martes martes) a jezevec lesní (Meles meles). Zvláštním druhem je svišť horský (Marmota marmota), znovu zavedený v roce 1973, kdy bylo 17 jedinců odchycených v Národním parku Vanoise ve Francii a v rakouských Alpách poblíž Salcburku vypuštěno v kotlině jezera Gemenele. Toto znovuzavedení, součást širšího projektu, který zahrnoval také hory Rodna a Făgăraș, představuje příklad evropské spolupráce pro zachování biodiverzity, rakouští a francouzští svišti dnes obývají hřebeny Retezatu a nabízejí turistům nezapomenutelné okamžiky.

Ptactvo parku zahrnuje 185 druhů, Retezat byl BirdLife International zařazen mezi Významné ptačí oblasti (Important Bird Areas). Emblematickým druhem je orel skalní (Aquila chrysaetos), jehož silueta se objevuje na logu parku, vedle tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), krahujce krátkoprstého (Circaetus gallicus), výra velkého (Bubo bubo), datla černého (Dryocopus martius), sokola stěhovavého (Falco peregrinus) a supa mršináře. Park ukrývá 13 druhů netopýrů, je důležitým centrem pro ochranu letounů, a bylo identifikováno přes 1 000 druhů motýlů, Retezat vlastní dvě Evropské primární oblasti pro motýly.

Legendy, osobnosti a zlomové okamžiky

Retezat je zahalen rouškou legend, které mu propůjčují zvláštní mýtickou auru ve kolektivním vědomí jihovýchodní Evropy. Samotný název hory pochází z rumunštiny: „retezat" znamená „uťatý" a plochý, jako nožem uťatý tvar vrcholu Retezat (2 482 metrů), viditelný z celé země Hațeg, dal vzniknout mnoha příběhům. Nejrozšířenější legenda vypráví, že by se dva obři bojovali na život a na smrt a jeden z nich by uťal vrchol hory pluhem. Jiná varianta vypráví o Alb-Împăratovi, synu císaře, který v boji s drakem (sedmihlavým zmejem) údajně omylem uťal vrchol hory. Modernější verze, šířená mezi turisty, tvrdí, že vrchol by byl „uťat" obřím laserem mimozemských bytostí, Retezat by byl jakousi „meziplanetární bránou".

Nejznámější místní legenda je ta o Iovanu Iorgovanovi, mýtické postavě podobné Herkulovi z řecké mytologie. Podle lidové balady, zaznamenané v roce 1867 etnologem maďarským Jánosem Csató a zachované ve 43 variantách, byl Iorgovan statečný mladík, „syn Rumuna" (syn Římana), který se zamiloval do pastýřky. Dívku unesla dračí příšera a Iorgovan po zoufalém hledání dorazil do hor Retezatu, kde obřím kyjem zdolal draka. Vrchol Piatra Iorgovanului (2 014 metrů), situovaný v Malém Retezatu, vápencové části masivu, nese jméno tohoto hrdiny a Jeskyně Iorgovanului, nacházející se poblíž, je považována za místo, kde měl drak své doupě. Tato legenda odráží kulturní vrstvu dáckou a římskou oblasti, Retezat se nachází v blízkosti Sarmizegetusy Regia, duchovního hlavního města Dácie, a ruin Ulpia Traiana, římského města postaveného císařem Traianem po dobytí Dácie v roce 106 n. l.

Další historickou postavou spojenou s Retezatem je rodina Kendeffy, jejíž členové vládli těmto krajům po staletí. Poslední hrabě Kendeffy, Gabor, zůstal v Rumunsku po znárodnění v roce 1948, odmítl odejít na Západ se zbytkem rodiny a byl pohřben na hřbitově v Hațegu, pohřebního obřadu se zúčastnila celá populace vesnice Sântămărie-Orlea. Dědictví Kendeffy zahrnuje hrad Sântămăria-Orlea a zříceniny pevnosti Colț, postavené na konci 13. století u vstupu do soutěsky Râușor, nad cestou stoupající k Retezatu.

Mezi vědecké osobnosti, které poznamenaly dějiny Retezatu, patří vedle Alexandra Borzy a Emila Racovițy také Andrei Popovici-Bâznoșanu, geograf a etnolog, George Vâlsan, geograf, stejně jako maďarský botanik Gyula Nyárádi, který v roce 1927 navrhl první přírodní rezervaci v oblasti. Francouzský geograf Emmanuel de Martonne, slavný svými studiemi Karpat, navštívil Retezat v roce 1921 a upozornil na masivní odlesňování v povodí řeky Șes. V komunistickém období park zažil období izolace, ale také intenzifikace vědeckého výzkumu, zejména v rezervaci Gemenele, kde Rumunská akademie postavila Laboratorní dům ve výšce 1 770 metrů.

Po roce 1990 se Retezat potýkal s velkými výzvami: nadměrným pastvou, nelegální těžbou dřeva a pozemkovými nároky. V roce 2006 rumunský stát rozhodl ve prospěch potomků rodiny Kendeffy, přiznav jim 10 000 hektarů v Retezatu, včetně částí parku, na základě zákona o restituci majetků zabavených předchozími režimy. Rumunská akademie, které byly pozemky přiděleny ve 30. letech, rozhodnutí napadla a po dlouhém procesu v roce 2022 soud prohlásil restituci za nezákonnou, park se vrátil do vlastnictví státu. Toto období otestovalo odolnost rumunských institucí ochrany přírody a přitáhlo pozornost mezinárodních ekologických organizací k zranitelnosti evropského přírodního dědictví.

Praktický průvodce návštěvou a zážitek dnešního turistu

Návštěva Národního parku Retezat v roce 2026 nabízí kompletní zážitek z evropského ekoturismu, kombinující horské túry různých úrovní obtížnosti, pozorování divoké fauny a flóry a přístup k vědeckému dědictví světové hodnoty. Hlavní přístup do parku se děje ze severu, přes obce v zemi Hațeg: Ohaba de sub Piatră, Sălașu de Sus, Nucșoara a Cârnic, situované podél okresní silnice DJ 667A a státní silnice DN66. Další cestou přístupu je z jihu, přes Câmpu lui Neag a soutěsku Cheile Buții, přijíždějíc z Petroșani po DN66A. Návštěvnické centrum parku, situované ve vesnici Nucșoara (obec Sălașu de Sus), je otevřeno od pondělí do pátku mezi 08:00–16:30 (v pátek do 14:00) a v turistické sezóně (sobota a neděle) poskytují strážci informace a vstupenky u hlavních vstupů: Cârnic, Gura Apelor a Câmpul lui Neag.

Vstupné činí 10 rumunských lei na osobu (včetně DPH), platné 7 dní, bez ohledu na počet vstupů do parku v tomto intervalu. Vstupenku lze zakoupit v Návštěvnickém centru Nucșoara, u ostatních vstupů do parku, u oprávněného personálu správy, stejně jako online nebo přes SMS, což usnadňuje plánování cesty. Pro ty, kteří přijíždějí autem k závoře u Gura Apei (cesta směrem k Gura Bucurei/Poiana Pelegii), se účtuje dodatečný poplatek za průjezd lesní cestou 15 lei/vůz, ve prospěch Ředitelství lesů Hunedoara. Vybrané prostředky jsou použity na úklid parku, údržbu infrastruktury a ochranářské aktivity.

Síť turistických chat v parku nabízí body k odpočinku pro pěší turisty: Chata Pietrele (1 480 m), Chata Gențiana (1 670 m), Chata Buta (1 580 m), Chata Rotundu, Chata Baleia, Chata Gura Apei (945 m), stejně jako útočiště horské záchranné služby Bucura, Zănoaga, Stâna de Râu a Condor. Značené turistické trasy se liší od lehkých, přístupných rodinám s dětmi, až po obtížné, určené zkušeným horolezcům. Mezi nejoblíbenější patří: trasa Cârnic – Chata Gențiana – jezero Pietrele – sedlo Bucurii (8–9 hodin), trasa Gura Bucurii – jezero Bucura – vrchol Peleaga – údolí Pelegii – Gura Bucurii (přibližně 8 hodin, obtížnost střední až těžká), trasa Râușor – jezero Ștevia – vrchol Retezat – Râușor (10–11 hodin, přibližně 1 400 metrů převýšení), a trasa Cheile Buții – Chata Buta – vrchol Piule – vrchol Pleșa (8–9 hodin). Trasa přístupná všem, včetně osob se zdravotním postižením, byla nedávno vybudována v Návštěvnickém centru Nucșoara, umožňující kontakt s přírodou prostřednictvím všech smyslů.

Optimální období návštěvy je mezi měsíci červnem a zářím, kdy je počasí příznivé a většina tras je přístupná. V zimě se park mění v krajinu lyžařského běžeckého lyžování a zimního horolezectví, některé trasy jsou uzavřeny z důvodu nebezpečí lavin. Kempování je povoleno pouze v určených oblastech, s dodržováním řádu parku. Je důležité vědět, že v přírodní rezervaci Gemenele je přístup široké veřejnosti přísně zakázán, povolen je pouze výzkumníkům s povolením vydaným Rumunskou akademií, toto je oblast úplné ochrany určená k zachování ekosystémů v jejich přirozeném stavu.

Pro kompletní zážitek mohou návštěvníci kombinovat průzkum Retezatu s návštěvami Mezinárodního geoparku UNESCO Země Hațeg, situovaného u úpatí masivu. Zde lze navštívit Dům geoparku v Hațegu s výstavou „Draky, draci a dinosauři", Dům trpasličích dinosaurů v Sânpetru, Dům sopek v Densuș, stejně jako středověké opevněné kostely v Densuș (nejstarší v Rumunsku, s nástěnnými malbami z 15. století), Sântămăria-Orlea a Strei, zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Rovněž nedaleko se nachází Sarmizegetusa Regia, bývalé hlavní město Dácie, zařazené na seznam světového dědictví UNESCO jako součást „Dáckých pevností v pohoří Orăștie".

Retezat tak zůstává místem, kde se dějiny Evropy — od dácké civilizace a římského dobytí, přes středověké migrace a rakousko-uherskou aristokracii, až po moderní vědu a současnou ochranu — setkávají s přírodou v mimořádné symbióze. Je to svatyně nejen pro medvěda hnědého, vlka, kamzíka horského a orla skalního, ale také pro evropského ducha objevování, úcty k přírodnímu dědictví a hledání skutečných hodnot civilizace. Pro evropského cestovatele, který sem zavítá, Retezat nabízí to, co málo míst na kontinentu ještě může nabídnout: autentické setkání s divočinou, v krajině, která zůstala v podstatě nezměněna po tisíce let, němý svědek průchodu impérií a trvání života v jeho nejčistších formách.